Co mi dal můj první bikepacking?

Na první bikepacking jsem vyrazila sama. Co jsem se naučila?

Zvedá se silný vítr, přichází bouře a já chci rychle postavit tarp. Bike mám nahoře koly nachystaný, že přes něj jen přehodím tarp, ukotvím ho a mám se kde schovat před deštěm. Vítr se vzepře do kola, ten padá rovnou na přehazovačky a všechno mi začíná létat.

Bude bajk funkční a zvládneme ještě spolu nějaké ty kilometry?

Opravu přehazovačky jsem ještě nikdy nedělala, jak bude pokračovat můj trip dál?

Dnes se na tu situaci dívám s úsměvem. Ne proto, že by kolo nebylo důležité, ale proto, že právě takové chvíle byly tím, co mi tento výlet dal.

Na svůj první bikepacking, který byl solo, jsem se rozhodla v průběhu června, kdy jsem si koupila lístky na vlak do Linzu. Čím dříve koupíš, tím levněji máš. A tak v půlce léta balím celou výbavu a vybírám se do neznáma. Sama. Jen s kolem. Před odchodem jsem měla hlavu plnou scénářů, co všechno se může pokazit, vždyť kdo by neměl. Taková zkouška odvahy…

Čekali mě čtyři dny plné cyklistiky v rakouském Salzkammergutu. Z Linze jsem se vydala podél řeky Traun přes Traunsee, Hallstatt, Wolfgangsee a Mondsee, odkud jsem se přes kopcovitý venkov vrátila zpět do Linze. Přibližně 340 kilometrů, přes 3000 výškových metrů a nespočet zážitků. Co mě naučili tyto dny? Co si odnáším z tohoto tripu?

Respekt není totéž jako strach

Když jsem vystoupila z vlaku v Linci, měla jsem v sobě zvláštní kombinaci adrenalinu a respektu. Poprvé sama. Poprvé sama v zahraničí. A vlastně jsem ani přesně nevěděla, kde budu večer spát. Čekala jsem stres. Čekala jsem, že budu každou chvíli řešit „co když“. Co když se něco pokazí? Co když nenajdu místo ke spaní? Co když to nezvládnu? Místo toho jsem jen sedla na kolo, točila nohama, lapala po dechu, dívala kolem sebe a měla pocit, že si žiji své sny. Respekt tam byl pořád. Ale nezměnil se na strach. Možná i proto, že jsem si od začátku zvolila bezpečnější cestu. Rakousko bylo ideální první zemí. Pokud by nevyšlo spaní na divoce, vždy byly v záloze kempy a trasu jsem mohla měnit podle situace.

Nemusela jsem si nic dokazovat. Stačilo si to užít.

Nemusíš mít dokonalou výbavu

Před cestou jsem samozřejmě řešila výbavu. Základ jsem měla z turistiky, ale na kolo jsem potřebovala vyřešit hlavně brašny. Několik týdnů hledání toho správného kompromisu mezi cenou a kvalitou se nakonec vyplatilo. A dnes vím jednu věc. Mnohem důležitější než mít dokonalou výbavu bylo jednoduše vyrazit.

Kilometry nejsou nejdůležitější

Během těchto dnů jsem si uvědomila, že kilometry a převýšení byla poslední věc, která mě celou dobu zajímala. Vůbec mi nešlo o to, kolik najím a nastoupím. Tento výlet jsem měřila hlavně počtem zážitků a vzpomínek. Důležité nebylo číslo na cyklopočítači, ale všechno, co se mezi prvním a posledním kilometrem odehrálo. Nejvíce mi v paměti zůstane večerní bouře, nanuk s melounem před Billou, přeplněný Hallstatt, východ slunce či spousta dalšího.

Bikepacking tě přinutí zpomalit

Přemýšlela jsem jen nad tím, kde doplním vodu, kde se najím, kde se vykoupu a kde večer rozložím tarp. Několikrát jsem se jen tak zastavila u jezera, skočila do vody v cyklooblečení a pokračovala dál. Neměla jsem potřebu honit průměrnou rychlost ani kilometry. Bylo osvobozující zjistit, jak málo člověk potřebuje k tomu, aby byl spokojen. I když nakonec stovky padly a ani jsem nevěděla jako :D

Ne všechno jde podle plánu

Garmin s navigací přestal fungovat, v kempu pro mě nezbylo místo, přišla bouře a kolo skončilo na přehazovačce. V tu chvíli se každý problém zdál obrovský. O pár hodin později jsem se na většině z nich už jen pousmála. Před odchodem bych si myslela, že mě něco z toho rozhodí. Jenže na cestách člověk zjistí, že většina problémů má řešení. A pokud ne hned, tak o pár minut nebo o pár kilometrů později. Bikepacking mě naučil méně panikařit a více důvěřovat tomu, že si poradím.

Největší suvenýr je…

Nejsou to fotky, nejsou to ani magnetky (tu ani jednu nemám) či záznamy na Stravě. To co si z celého výletu budu nejvíce pamatovat je pocit svobody, klidu, množství zážitků, úsměv na tváři, nové zkušenosti či cyklo opálení, které se jen zvýraznilo: D a chuť si to co nejdříve zopakovat. Bolest, lapání po dechu či extrémní teplo probily momenty, které si navždy budu pamatovat.