Jeden příběh = milión zážitků II. – Alpe Adria

Po loňské cestě z Bratislavy do Terstu jsem věděl, že se do Alp vrátím. Tentokrát padla volba na jednu z nejznámějších cyklostezek v Evropě – Alpe Adria. Trasa vede z rakouského Salcburku až k Jadranskému moři do italského Grada. Sedm dní na kole, stovky kilometrů, tunely po bývalé železnici, alpská panorámata a opět spousta momentů, na které se nezapomíná.

Trasa v kostce:

- Salcburk (Salzburg)

- Werfen

- Bad Gastein

- Mallnitz

- Villach

- Tarvisio

- Venzone

- Udine

- Palmanova

- Grado

Délka: cca 400 km

Trvání: 7 dní

Výbava: mimo jiné 4 dresy HOLOKOLO ELEVATE :-)

Proč právě Alpe Adria?

Alpe Adriu jsem měl v plánu už loni. Jelikož byla železnice mezi Bad Gasteinem a Mallnitzem v rekonstrukci a jiná rozumná alternativa neexistovala, nechal jsem si ji na letošek.

Tolik opěvovaná Alpe Adria. Je opravdu taková, jak ji popisují? Povím ti. :-)

… už tradičně sám, ale ne sám … s mým psem „Gizou“. :-)

Den 1. Salcburk – Golling an der Salzach

Autem do Vídně, z Vídně vlakem do Salcburku a začalo něco, co jsem měl v hlavě celý rok. Let’s Go. :-) Úvod patřil trošce stresu. Zapnul jsem navigaci a zjistil jsem, že v ní nemám nahrané mapy právě této oblasti … to mě klepne. :-) Dalo se to vyřešit jen připojením k počítači, ale do toho se mi nechtělo. Ukazovala trasu na bílém podkladu a to mi stačilo … jedu.

Po pár kilometrech jsem zjistil, že ji ani nepotřebuju. Trasa byla dokonale značená. Salcburk mě vyplivnul velmi rychle a přede mnou Alpy a takový ten klasický rakouský venkov. Občas jsem musel zastavit a jen se dívat … jinými slovy, rozdýchat těch 35 kg, které zase vleču. :-) Samozřejmě, panička si sedí ve vozíku.

První den jsem si dal jen takový seznamovací. Cca 30 km a rozkládám stan v kempu u městečka Golling an der Salzach. Celý večer jsem přemýšlel, co jsem vlastně viděl, a už po prvním dni jsem věděl, že jsem hezčí cyklostezku zatím nejel.

Chceš to vidět naživo? Podívej se na krátké video z 1. dne na našem Instagramu!

Den 2. Golling an der Salzach – Bad Gastein

Ráno bylo divné. Celou noc pršelo a bylo dost chladno. Stan a všechno okolo mokré. Sbalil jsem to a pokračoval dál. Alpy kolem mě místy zahalené v mlžném oparu … krása. :-) Předpověď počasí na celý den byla všelijaká, ale naštěstí nevycházela. Kolem poledne se oteplilo. Co bylo mokré, uschlo, a pak už jen top počasí.

Přišla ale také top stoupání a první tlačení kola. To už ale i Giza šla po svých. Možná si říkáš, že přece mohla pomoct … je to italský chrtík … nehrozí. :-))) Hory, louky, tunely … celý den stoupání, ale ty výhledy a celková atmosféra celého dne jsou wow.

75 km za mnou a pak to přišlo. 900 m od cíle liáák takový, že ja mokrý, pes mokrý, vozík mokrý, všechno mokré. V kempu pod Bad Gasteinem měli možnost ubytování na pokoji, tak jsem ani na vteřinu neváhal. Jdu sušit … sebe, vozík, psa, stan a dobrouuuu.

Podívej se, jak jsme zvládli tento náročný 2. den!

Den 3. Zůstávám v kempu

Jak začalo líst, tak lelo celý den. Ale absolutně mi to nevadilo, protože jsem potřeboval dosušit věci a ubytování bylo top. Neskutečný klid a pohled z okna na Alpy, i když prší, je nenormálně super. Zbytek dne jsem strávil postupným balením suchých věcí, chystáním se na další den, odpočinkem a sledováním rakouského teleshoppingu … na to se dokážu neskutečně namotat a koukat na to donekonečna :-))) Předpověď počasí už byla až do konce tripu top.

Den 4. Bad Gastein – Tarvisio

Ráno vstanu. Jdu vyvenčit Gizu. Vyjdu ven. Venku 5 stupňů a na horách sníh … to moc nechceš. Dal jsem na sebe všechno, co jsem měl, oblékl jsem i Gizu :-) a vyrážím.

Po pár kilometrech přišlo to, o čem všichni mluvili. Nádherný Bad Gastein. Nádherný, ale tak krutý pro cyklisty. Nikdy jsem nejel taková stoupání. To nebyly kopce, ale stěny :-) Ale fakt krásný. A na vodopád uprostřed města bych se dokázal dívat hodiny.

Dorazil jsem na vlakové nádraží, odkud jede vlak trenaversním tunelem do Mallnitzu. Dostaneš se tam jen tímto vlakem. Po cestě jsem se rozhodl, že v Mallnitzu přeskočím na druhý vlak a potáhnu to až do Villachu, jelikož jsem jeden den ztratil. Ve Villachu jsem vystoupil kolem poledne do 25 stupňů. Takže za půl dne rozdíl 20 stupňů. :-) Rychlý nákup a už se těším na hranice s Itálií. Nevím jak ty, ale ja jakmile přejedu jakékoliv italské hranice, mám hezčí život :-) … jsem v Itáliiííí. Plán byl opět kemp, ale v Tarvisiu žádný není … beru ubytování. Tohle byl nejkontrastnější den :-)

Video z mrazivých kopců až po slunné Itálii si prohlédni zde

Den 5. Tarvisio – Gemona del Friuli

Od dneška každý den cappuccino a croissant :-) V Tarvisiu údajně začíná nejkrásnější část Alpe Adria. To je pro každého individuální, ale s jistotou ta nejlehčí. 60 km klesání. Místy jsem ani 20 km neotočil pedály. Je to cykloráj a jde to i vidět. Po cestě spousta kaváren, podniků a úměrně tomu i počet cyklistů. Všechno jako z pohlednice, ale tak doopravdy, ne kýčovitě.

A to nejdůležitější na tomto úseku … tunely … ne dva, ne 10, ale desítky. Nepočítal jsem je, ale AI tvrdí, že je jich na tomto úseku 32, což mi přijde i reálné. Přijíždím do města Gemona del Friuli. Našel jsem tu velmi příjemný kemp. Všichni s úsměvem na tváři, když vidí Gizu ve vozíku. :-) Pizza + pivo a dobrouuuuu.

Podívej se na video z jízdy přes desítky tunelů a italský cykloráj

Den 6. Gemona del Friuli – Fogagna

Ráno se nikam nepospíchám. Mám před sebou nejkratší den ze všech, a to jen 27 km. Všechno mám sbalené a stojí už jen ložnicová část stanu. Proč? Protože Giza. Panička do 10 hodin prostě nic :-)

Dneska jdu vymetat místní kavárny po cestě. Cappuccino – croissant, cappuccino – croissant, cappuccino – croissant, nějaké ty místní potraviny, kde každý každého zná. Je super sledovat, jaký vztah mají Italové ke psům. Do supermarketu máš zvlášť určený vozík se psem. Žádný zákaz vstupu. Nebylo člověka, který by se na Gizu neusmál. Když jsem stál, každý k ní přišel, aby si ji pohladil. :-)

Tohle byl velmi usměvavý den, který končím v posledním kempu ve městě Fogagna. Trošku mimo trasu, ale velmi blízko. Nevím, jestli je to tradice, ale i před rokem jsem trávil poslední noc sám v kempu :-) Všechno, co jsem měl, jsem vypral … měli prádelnu. :-)

Video z pohodového dne najdeš zde

Den 7. Fogagna – Grado

Poslední den na cestě. :-( Divný pocit. Jsem rád, protože už se těším na svou drahou polovičku, se kterou se potkávám v Gradu, ale zároveň mě štve, že to končí. :-) Sbalím naposledy a jedu do Udine … hádej na co … cappuccino + croissant.

Město je úplně prázdné. Sem tam člověk v kavárně. Já jsem si vybral tu nejméně vyhypovanou a jako vždycky to byla nejlepší volba. Majitelka cca 60 let, anglicky ani slovo, ale croissant přes půl talíře a to jsem si objednal dva … nevěděl jsem, jak jsou velké. :-) Giza mi pomohla.

Další stopka bylo město Palmanova. Z ptačí perspektivy krásná hvězda. Moc pěkné město. Pokecal jsem s „místním“ českým párem (možná se tu najdou) o tom, jaké to je cestovat na kole se psem, a jel jsem dál. Pár kilometrů před Gradem mě předjíždí moje Tinka :-) Moře a Grado …. jsem v cíli … projeli jsme Alpe Adriu se psem ve vozíku. :-)

Podívej se na video z finální etapy a příjezdu k moři

Co ti na to povím?

Pokud máš kolo, tak jeď, protože už i můj pes ujel Alpe Adriu. :-)))

Není to jen cyklostezka. Je to cesta, během které se krajina mění z vysokých Alp na italské vinice a nakonec na pobřeží Jadranu. Za sedm dní jsem ujel stovky kilometrů, poznal spoustu lidí a opět si připomněl, že ty nejhezčí zážitky nevznikají podle plánu. Stačí nasednout na kolo a vyrazit …