Jeden příběh = milion zýžitků III. - Baťův kanál

82 kilometrů, 35 stupňů a nápad, který se už nedal vzít zpět :-)

Jednoho krásného letního rána jsme si řekli: „Pojďme se trochu převézt vedle Baťova kanálu.“ Pod slovem trochu jsme samozřejmě mysleli cestu z Hodonína až do Kroměříže. Protože činit rozumná rozhodnutí můžeme i jindy…

Vyrazili jsme dopoledne, když už slunce jasně naznačovalo, že dnes nebude kamarád. Teplota postupně vystoupila na příjemných 35 °C, tedy ideální podmínky pro pomalé grilování za jízdy.

Začátek byl … no nejsem si 100% jistý co mám napsat. Pokud jezdíš na cesťáku nebo máš gravel obutý na silničních gumách, což je můj případ... řekněme ne moc dobrý nápad jít právě Baťův kanál kvůli tomu, že si musíš vybrat jako první polovinu půjdeš. Zda dáš přednost kopírovat řeku a jít po šotolině, nebo dáš přednost asfaltu a tedy jít přes okolní vesnice a města, ale OK :-) Hodonín, Rohatec, Petrov, Strážnice… voda klidně tekla a nohy ještě spolupracovaly. V tu chvíli jsme měli pocit, že bychom klidně zvládli i cestu zpět, ale to nás ke konci přešlo.

Baťův kanál je na kolo perfektní. Trasa je téměř úplně rovná, takže vás nezničí kopce. Zničí vás jen vzdálenost, horko a vlastní rozhodnutí :-)

Přes Veselí nad Moravou, Uherský Ostroh a Kunovice jsme pokračovali dál. Dělali jsme strategické přestávky. Ne proto, že bychom nevládali. Samozřejmě, že ne. Pouze jsme velmi pečlivě zkoumali místní gastronomii, kvalitu laviček a teplotu stínu a ještě v Uherském Hradišti jsme potřebovali vyzkoušet espresso-tonic … fajný :-)
Odtud to konečně přišlo … asfááááált podél řeky. Loďky, přístavy, plavební komory a vše co k tomu patří.

Někde u Napajedel začalo být jasné, že zadek s tímto výletem oficiálně nesouhlasí. Nohy ještě šli, hlava stále tvrdila, že je to paráda, ale zadek už připravoval formální stížnost.

Cesta přes Spytihněv a Otrokovice pokračovala krásně vedle vody. Občas jsme zrychlili, abychom vypadali sportovně před ostatními cyklisty. Jakmile zmizely z dohledu, vrátili jsme se k našemu osvědčenému tempu „hlavně bezpečně dojít“.

Poslední kilometry přes Kvasice do Kroměříže už byly hlavně o psychice. Každá tabule vypadala jako cílová páska a každých pět kilometrů mělo pocitově asi dvanáct. Nakonec jsme však dorazili! Ubytko … sprcha a jedeme do města sníst asi všeoooooo. Jinak pokud tam někdy skončíš tak u Vodního Melounu mají fajný tatarák. Den jsme zakončili Gin-Tonikem a na druhý den jsme to všichni tři viděli na cestu zpět vlakem :-)))

Výsledek? 81,7 kilometru, 4 hodiny a 35 minut čisté jízdy a 7 hodin a 27 minut celkového výletu. Rozdíl mezi těmito časy tvořilo doplňování vody, jedení, oddechování a předstírání, že obdivujeme zemi, ačkoli jsme se jen potřebovali na chvíli přestat hýbat.

Baťův kanál je nádherná cyklostezka – rovná, klidná a plná pěkných míst. Určitě ji doporučujeme. Jen si vezměte spoustu vody, opalovací krém a zadek, který vám dokáže odpustit.