Jeden příběh = milion zážitků - z Bratislavy do Trieste

Cestování se psem

Pes byl celou dobu ve vozíku, který jsem měl připojen za kolem. Na některých úsecích mi připadal jako pasažér v první třídě – jinde jsem ho potichu proklínal, když jsem táhl do kopců. Časté pauzy byly samozřejmostí kvůli pitnému režimu a aby se i trošku proběhl. Ale pravdou je, že to byl můj nejlepší parťák :)

Den po dni

Den 1 – Bratislava → Donnerskirchen

Odstartoval jsem z Bratislavy plný očekávání as velkým respektem. Přede mnou krásně slunečno, za mnou mraky jako před koncem světa. Ale vyšlo to v suchu a přes Gattendorf, vedle Neusiedl See jsem se dostal do kempu v Donnerskirchenu, kde jsem měl v plánu strávit první noc. První kilometry byly o naladění se – zvykáni si na vozík za sebou a váhu zavazadla. Vše šlapalo jako hodinky a neskutečně jsem si užíval, že je to konečně tady. Krásné vinice, vinné sklípky na každém kroku. Jednoduše euforie. Večer jsem rozložil stan a už jen pohoda.

Den 2 – Donnerskirchen → Gloggnitz

Rakousko je cyklistický ráj. Klidné cesty, upravené cyklostezky, vesnice jako z katalogu. Opět nádhera. Ale přišly i těžší chvíle a to v podobě neustálého stoupání a klesání... jako na housenkové dráze. Začal jsem mít toho plné zuby ale nějaký návrat, nebo skončit to nepřicházel v úvahu. Druhou noc jsem si dal ubytko ve městě Gloggnitz. Dorazil jsem úplně KO, ale spokojen že jsem to zvládl. Večer jsem si uvědomil, že jiné je plánovat a jiné to žít :) Přecenil jsem se. Váha kola, zavazadla, vozíku se psem byla cca 47kg ai menší stoupání bylo zaběrák. Co dál jsem si nechal ráno.

Den 3 – Donnerskirchen → Knittelfeld

Ráno jsem se vzbudil přesně tak, jak jsem nechtěl. Rozbitý. Na tento den jsem měl na plánu 85km a přechod lyžařským střediskem Semmering. V tomto momentě to bylo pro mě nereálné. Dal jsem si tedy den pauzu od kola a jelikož jsem musel dodržet naplánovaných 8 dní zvolil jsem vlak. Přesunul jsem se do Knittelfeldu. Po cestě na ubytko jsem se vsadil v místních potravinách a doplnil zásoby. Potom už jen odpočinek a kompletní přeplánování trasy.

Den 4 – Knittelfeld → Klagenfurt → Villach

Nový den, nový člověk :) Tento den jsem dal půl na půl. Z Knittelfeldu do Klagenfurtu jsem se ještě svezl vlakem, protože jsem zhodnotil že trasa je znovu jako housenková dráha a nechtěl jsem se úplně vyšťavit jako druhý den. Udělal jsem správně. Vystoupil jsem v Klagenfurtu a přede mnou nádhera v podobě Wörthersee. Prošel jsem podél celého jezera. Brutální cyklotrasa, krásné výhledy, oddechová místa, mola. U jednoho molu jsem se zastavil, vytáhl plynový vařič a koťátko… nikde jsem si tak kávu ještě nevychutnal. TOP. Jezero je známé také tradičními VW tuning srazy a já jsem právě jeden trefil. Všude kolem custom VW. Pecka. Odpoledne jsem dorazil do kempu u města Villach. Rozložil jsem stan a předebatoval jsem večer s německým párem, který šel známou cyklostezku Alpe Adria (na tu se chystám za rok :) ) ...

Den 5 – Villach → Bovec

Je ráno a já jsem fresh. Sedím u stanu s kávou a přemýšlím co mě čeká. Nejtěžší den. Největší stoupání, nejstrmější klesání. No prostě masakr. Vyrazil jsem s vědomím, že můžu jít na doraz, protože v Bovci jsem měl v plánu zůstat jeden den. Opět krásné cyklostezky, výhledy, scenérie. Konec Rakouska a já přecházím hranicemi do Itálie WOW. Stále samé superlativy. Jednoduše nádhera. Vedle řeky se dostávám k jezeru Rio Lago. Tady začíná pekelné stoupání. Posledních 5km jsem musel kolo tlačit, ale jsem nahoru a další hranice. Tentokrát Itálie-Slovinské WOW. Sjezd ... co ti řeknu ... shořely mi brzdy :))) Jsem v Bovci a rozkládám stan u českých motorkářů. Toto byl nejnáročnější den, ale zároveň nejkrásnější. I proto, že jsem byl jeden den ve třech státech.

Den 6 – Bovec

Dnes zůstávám v Bovci. Oddech, káva, reštika. Prostě chill. No a být v Bovci a nejít podívat řeku Soča to jako kdybys v Bovci ani nebyl.

Den 7 – Bovec → Cividale del Friuli

Loučím se s Bovcem a jdu dál. Pohodové klesání celou trasou přes hranice opět v Itálii. Tato část nebyla ničím výjimečná kromě již tradičních krásných výhledů. Už jsem si zvykl :) No pak jsem se dostal do města Cividale del Friuli a padla mi sáňka. Nádherné italské městečko kde do historického centra vjíždíš přes vysokánský most přes krásnou tyrkysovou řeku Natisone. Brutal. Kemp mám nedaleko tak na chvilku sedám na lavičku a jen dívám a nechápu z té krásy. Cestou do kempu stojím ještě v potravinách doplnit poslední zásoby. Jsem v kempu ... sám, nikde nikoho :)

Den 8 – Cividale del Friuli → Trieste

Poslední den. Smutek z toho, že to celé končí, ale zároveň radost že se to povede. Loučím se s tímto krásným městem a jdu dál. Po asi 60ti km vidím moře... YESSS... po dalších pár km sjezd k městu, kamenné ulice, památky, přístav. Unavený ale šťastný. JE TO TAAAAAAAM

Hodnocení výbavy po 8 dnech

Nevím jestli bych něco měnil i navzdory té váze kterou jsem vlekl. Nic mi nechybělo. S ničím jsem neměl problém. Nemám pocit že bych měl něco navíc, asi jen cyklokalhoty. Měl jsem s sebou troje ale nejpohodlněji jsem se cítil v Novel Pro od Holokolo tak ty by mi úplně stačily. Bylo pro mě velmi podstatné mít pohodlné kalhoty, jelikož jsem většinu dne strávil v sedle. Právě tyto splnily to, co jsem potřeboval, tedy o nich ani nevědět. Pohodlná vložka a materiál jako moje druhá kůže. Dokonce i po tripu vypadají jako kdybych je ani nenosil.

8 dní, stovky kilometrů, stovky zážitků. Cesta, na kterou nikdy nezapomenu – i díky věrnému psovi, kvalitní výstroji a vlastnímu rozhodnutí jít.
Pokud přemýšlíš nad podobnou trasou – neboj se. Sedni na kolo, vezmi si stan, minimalistické vybavení... a možná i kalhoty Holokolo. Svět čeká :)