.png)
Často si říkám, jak je skvělé, že místo, kde žiju, je obklopeno tak krásnou přírodou, lesy, kopci… A ačkoliv pohoří Brdy nejsou až tak vyhledávanou výletní destinací, jako například Šumava či Krkonoše, tak věřím, že mají co nabídnout a dají se zde objevit zajímavá a tajuplná místa. Pár z nich si dnes ukážeme během naší projížďky po nejjižnější části Brd. Máte chuť se nechat inspirovat? Tak sedáme na kolo, pozor, vyrážíme!
Jízdu zahajujeme v Rožmitále pod Třemšínem a míříme směrem na jih, ven z města. Cesta začíná stoupat, míjíme značku konec města a v dálce už vidíme hustě zalesněný horský hřeben. Mírné stoupání, zatím asfaltové nás přivádí k objektu bývalých kasáren, které v roce 2003 opustili poslední vojáci. Podél obvodového plotu cesta stále mírně stoupá, ale jede se příjemně a otevřený prostor svádí k pozorování údolí města, za kterým se na protilehlých severozápadních svazích derou do výšky vrcholy Praha a Malý Tok. Zanedlouho nás obklopí jehličnany a po zpevněné cestě pokračujeme až do Voltuše. Po odbočce doleva jsme již na plnohodnotné lesní cestě a začínáme pociťovat poněkud strmější výjezd. Inu, jsme v horách :-) První zastávka se však už blíží. Obklopuje nás hustý les, šlapeme do vrchu s vyšší kadencí, jedeme po měkkém jehličí. Naši techniku občas prověří nějaký kořen, ale to nás neodradí. Jsme tu - Mohyla Jakuba Jana Ryby. Hudební skladatel (autor díla „Hej mistře…“), pedagog a jedna z nejvýznamnějších místních osobností, právě zde ukončil svoje životní putování. My naštěstí nekončíme a pokračujeme dál.
Vystoupáme ještě zhruba 40 výškových metrů a dostáváme se na vyhlídku „Nad Voltuší“. Odtud máme celý Rožmitál pod Třemšínem jako na dlani. Vidět je i 20 km vzdálená Příbram. My se ale nezdržujeme a „upalujeme“ dál, čeká nás toho ještě spoustu.
Mírný sjezd a poté dlouhý, celkem rovný úsek hezké lesní cesty, na které jízda pěkně ubíhá. Les voní houbami - asi už začínají růst. Krátké stoupání a poté klesání. Smrky kolem houstnou a mírně snižují viditelnost, když tu se před námi objeví mýtina. Socha Panny Marie Březnické, kterou komunistický režim označoval hrozivě jako „Železná panna.“ Velké štěstí, že tato památka přežila až do dnešních dnů.
Poklidnou klesající šotolinou pokračujeme dál až na asfaltku. Odbočujeme doprava a objevíme se na křižovatce „Na Dědku“. Přejedeme hlavní silnici, po které v květnu 1945 americké vojsko postupovalo na Prahu a dojelo až do Rožmitálu. Nicméně s ohledem na dohodu s Rudou armádou a demarkační linii, se Američané museli stáhnout zpět do Lnář. Boje 2. světové války zde alespoň připomíná pomník padlým partyzánům.
Po levici spatříme nově postavenou základnu rožmitálských skautů. Ta původní před pár lety shořela a zásluho skautů, dobrovolníků a dárců se podařilo dokončit nové stavení.
Další 2 km ještě po asfaltu a odbočujeme doprava na šotolinu. Začínáme stoupat - čeká nás totiž nejvyšší bod naší trasy, vrchol Třemšín. Cestou se ještě můžeme rozhodnout jestli pojedeme delší a pozvolnější trasu serpentýnami, nebo kratší, příkřejší, ale zábavnější zkratkou. Jako bývalého XCO závodníka mě tyhle technické úseky nikdy nepřestaly bavit, takže pro mě je varianta trasy jasná :-) Zanedlouho ještě míjíme Třemšínský domek a zbývá nám 1 km na vrchol.
Procenta výjezdu dosahují dvouciferných hodnot, ale už jsme blízko. Kaplička téměř na vrcholu je toho důkazem. Pokud je vám toto místo povědomé, právě zde se natáčel záběr z pohádky Lotrando a Zubejda.
Přejíždíme kamenný most, pozůstatek původního hradu, který se zde kdysi nacházel a jsme na Třemšíně 827 m. n. m.
Krátce vydechneme pohledem do krajiny a vyrážíme dolů. U kapličky můžeme využít technický singletrack, který nás nakonec dovede opět k Třemšínskému domku. Klesáme po asfaltu, ale nedá mi to ještě neodbočit doleva a vystoupat ještě na jednu hřebenovku zvanou Hengst, nebo také Holý vrch. I zde je skvělý mountainbiking.
Dlouze klesáme až do obce Hutě a pokračujeme po cestě směrem k městu, odkud jsme vyjížděli. Podvečerní paprsky slunce zpříjemňují návrat a „stará voltušská cesta“ nám otevírá údolí Rožmitálu. Jako sem kdysi přijížděli vzácné návštěvy ještě za dob Johanky a Jiřího z Poděbrad, tak nyní po vydlážděné hrázi jedeme my a užíváme si skvělý pocit z parádního výletu.
Doufám, že po dnešní virtuální projížďce po jižních Brdech nejste příliš unavení a třeba jste dostali chuť trasu absolvovat i na svém bicyklu.
Přidávám odkaz na záznam z dnešní jízdy: https://connect.garmin.com/modern/activity/19409257917
Příště se zase podíváme jinam. Kolu zdar!
