.png)
Když jsem si představovala svůj první triatlonový kemp ve Španělsku, viděla jsem před očima sluncem rozpálené horské serpentiny, cyklistické opálení a výhledy, které jsem už tolikrát obdivovala na Instagramu. Tentokrát se ale realita rozhodla dodat téhle vizi trochu „dramatismu“ – Španělsko nás přivítalo… deštěm. Někdy jen jemným, jindy prudkou průtrží mračen, která si vyžádala zastávku v místní kavárně a objetí horkého hrnku čaje. Lituji toho? Právě naopak! Byl to jeden z nejlepších výjezdů mého života. Co se mi podařilo vidět, jaké trasy zdolat a co zažít? Zvukem zvonku vás zvu na cyklistické vyprávění – ale pozor, pláštěnka se bude hodit!
Rozcvičkové „dobré ráno“ – Pego
První jízda po španělském asfaltu má vždycky zvláštní chuť! Po převzetí kol a vášnivé debatě „co si obléct?“ jsme se následující ráno vydali do města Pego. Trasa byla klidná, asfalt dokonalý a cestou jsme míjeli pomerančové háje a zamlžené hory, které vypadaly, jako by ještě nevypily ranní kávu.
V Pegu jsme narazili na otevřenou kavárnu (jednu z mála). Sedli jsme si ke stolu s mokrými vložkami v kraťasech, ale šťastní, protože jsme si objednali bon bon a teplý jablečný koláč. Po krátké pauze jsme pokračovali zpět do hotelu a cestou na chvíli vykouklo slunce! Připomnělo nám, že i v horších chvílích přichází okamžiky radosti.
Den jsme zakončili také běžeckým tréninkem na promenádě.
Castell de Castells – dobrodružství (doslova) pod mraky
Druhý den nás čekalo větší dobrodružství než jen lehké stoupání na kávu – Castell de Castells. S každým kilometrem byla krajina drsnější a krásnější a trasa okouzlovala delšími sjezdy. Bohužel počasí mělo jiné plány a když jsme se přiblížili k cíli, obloha nám ukázala svou pravou tvář.
Zastavili jsme se v silniční kavárně, kde nás čekal cheesecake s jahodovou polevou, bon bon a heřmánkový čaj – kombinace, která měla zachránit náladu. Krátce nato dorazila jiná skupina, která sjížděla z hor během lijáku. Moje skupina se rozhodla vrátit do hotelu. Cestou zpět jsem se smála sama pro sebe, že je i tak „krásně“, i když na nás nezůstala ani nitka suchá. Přestože jsem měla v botách vodu, byla jsem vděčná, že jsem si (jako skoro vždy) vzala návleky na tretry – nohy mi nezmrzly a necítila jsem takový diskomfort.
Další skupina se ten den vydala na Val d’Ebo. Z vyprávění vím, že je to krásná a malebná trasa s dlouhými stoupáními, ale výhledy jim zakryla hustá mlha. Přesto dorazili do cíle.
Regenerační Xàbia
Po dvou deštivých dnech přišel čas na klidnější výjezd. Namířili jsme si to do Xàbie – městečka, které mě naprosto okouzlilo. Sjezd do města byl čistá radost a s každou zatáčkou se objevovaly první domečky.
Pokračovali jsme podél pobřeží, pozorujíce rozbouřené moře. Na konci nás čekala malá kavárna s lahodnými sladkostmi a kávou. Abychom se tam ale dostali, museli jsme zdolat jeden z nejprudších výšlapů celého kempu. Pro mě asi nejtěžší zážitek celé akce. Ale už napodruhé jsem věděla, že to zvládnu – a to bylo velmi motivující.
Ten den nás čekal i plavecký trénink, který se málem neuskutečnil kvůli… červenému alarmu pro silné srážky a povodně ve Španělsku. Nakonec se nám podařilo jet do jiného bazénu mimo město, který byl naštěstí otevřený.
Coll de Rates – mlhavé království
Přišel den, na který jsem se nejvíc těšila, ale zároveň se ho trochu obávala – Coll de Rates. Počasí nás strašilo od začátku kempu, ale nevzdali jsme to. Po příbězích těch, kteří už tenhle kopec zdolali, jsem čekala to nejhorší – proto jsem jela ve vlastním tempu, bez vysokého tepu. K mému překvapení mě čekal dlouhý, rovnoměrný a klidný výšlap – technicky zvládnutelný, ale ty výhledy… s každou minutou to bylo kouzelnější. Mlha jemně zahalila cestu a snížila viditelnost. Byla jsem tam jen já, kolo a můj dech.
Čekala jsem moment pochybností, ale… zvládla jsem to! Vyšlapala jsem až na vrchol, dokonce o kousek dál, abych si odškrtla segment na Stravě. Nahoře mě ale nečekal klasický výhled – jen bílá peřina rozlitá po štítech. Bylo v tom něco výjimečného.
Věděla jsem, že moje hlava je připravená na sjezdy, a moc jsem se na ně těšila. Ale když jsme se spustili dolů, z mlhy se náhle vynořil liják. Přesto všichni bezpečně dorazili do cílové kavárny Blanca Bikes. Dali jsme si višňový koláč, na který nikdy nezapomenu. Nechyběly ani suvenýry – v mém případě tričko a káva Coll de Rates. Tento set se mnou nakonec dorazil až do Polska!
Triatlonový akcent – stoupání k majáku Cap de Sant Antoni
Další den nás čekala oblíbená část triatlonistů – „brick“ trénink. Tentokrát spočíval v několika stoupáních na Cap de Sant Antoni a následném běhu po promenádě. Každé stoupání trvalo dlouhé minuty, ale ty výhledy… čisté kino! Úplně se vyplatilo protrpět tuhle část tréninku, abychom si potom mohli sednout na zídku u pláže a poslouchat šum moře. Po tréninku nás přivítalo krásné slunce a bezmračná obloha. Konečně jsme se mohli i opálit!
Po tréninku a krátkém odpočinku jsme vyrazili na bazén. Tentokrát to bylo těžší – tělo už cítilo objem i intenzitu tréninků.
Granadella – finále kempu nad malebnou zátokou
Grande finale! Poslední den jsme měli jasný cíl – Granadella. Ačkoli nám počasí nepřálo, zátoka vypadala jako z pohádky. Malá pláž, skalnaté útesy, šum větru a klid… Když jsme se dostatečně nabažili výhledu, čekal nás klikatý výšlap mezi zelení. V ten den jsem nemohla uvěřit, že už je to konec kempu. Že jsme to všechno dokázali právě v takových podmínkách.
Shrnutí – Španělsko v dešti je také krásné
Tenhle březnový kemp mi ukázal, že není potřeba mít ideální podmínky, aby vznikly kouzelné vzpomínky. Někdy jsou to právě deštivá rána, promočené kraťasy a mlha na vrcholu, co v nás zůstane déle než spalující slunce.
Bon bon po 80 km v dešti opravdu chutná líp. A sprcha s teplou klimatizací po takovém dni je čistý luxus. Pokud přemýšlíš, jestli stojí za to jet na kemp do Španělska na jaře – rozhodně ano! V 99 % případů ti počasí vyjde, a pokud narazíš na ten 1 %, trasy, atmosféra a energie ti vystačí na celou sezónu.
Pokud potřebuješ více praktických tipů, co si sbalit na kemp, podívej se na můj článek „Co si sbalit na cyklistický kemp do Španělska“ a pak si začni tvořit vlastní sny a příběhy! Pokud jsem to zvládla já, zvládneš to i ty! Během týdne jsem odtrénovala rekordní objem – 20 hodin!
PS: Děkuji svému trenérovi @coach.bizon, který náš kemp zorganizoval a nenechal se odradit deštěm! Kdybych se měla rozhodnout znovu, letenku do Španělska kupuji bez zaváhání!
