Letěla jsem do Itálie, abych viděla Giro d’Italia

Každý fanoušek cyklistiky má na svém seznamu snů jedno konkrétní přání: vidět velký etapový závod naživo. Ideálně takový, při kterém spatří svého oblíbeného jezdce. Pro mnoho lidí je to nereálná cesta – pro mě se z ní stal cíl, který jsem si právě odškrtla ze seznamu.

Letěla jsem do Itálie, abych zblízka viděla legendární Giro d’Italia. A i když tomu stále jen těžko věřím, suvenýr ze závodu, který visí v mém bytě, mi to každý den připomíná. To dobrodružství se opravdu stalo. Opravdu. Zveme vás na cyklistické příběhy plné emocí, růžových akcentů a momentů, které zůstanou v paměti navždy.

Jak to celé začalo?

Všechno se zrodilo v hlavách mých přátel. Na podzim roku 2024 jsme poprvé slyšeli nápad vyrazit na Giro. Je to jeden z mála příběhů, který – řečeno slovy populárních memů – vystoupil z grupového chatu do reality. Když byla oznámena trasa 108. ročníku závodu, nebylo už cesty zpět. Začali jsme vybírat termín, lokalitu a předběžně ladit plán cesty. A jak víme, v dospělém životě je sladění termínů náročné, a to i s půlročním předstihem.

Nakonec jsme výjezd naplánovali na období od 19. do 24. května 2025 a naší základnou se stala Modena – krásné, atmosférické město v regionu Emilia-Romagna, ideálně položené vzhledem k vybraným etapám.

I když jsme chtěli vidět co nejvíce, rozhodli jsme se pro dva dny aktivního fandění – přesně tolik, abychom nasáli atmosféru Gira, ale zároveň si našli čas na odpočinek, italské dolce vita a (v mém případě) triatlonové tréninky. Modena se ukázala jako zajímavé tréninkové místo. I bez kola se mi podařilo absolvovat kvalitní běžecké i plavecké tréninky.

Etapa 11: Viareggio – Castelnovo ne’ Monti

21. května 2025

Po krátké aklimatizaci ve slunné Itálii a prvních trénincích jsme se vyrazili podívat na horskou etapu. Původně jsme plánovali zamířit do vyšších poloh, ale počasí (hlášený déšť a výrazné ochlazení) nás nasměrovalo níže. Naším finálním cílem se stala rychlostní prémie v oblasti Toano – Cerredolo. Ideální místo, kde jsem mohla poprvé v životě vidět profesionální peloton zblízka.

Po příjezdu nás přivítaly zelené kopce a malebné městečko vyzdobené růžovými balónky, dresy a vlajkami. Každý kout připomínal, že Giro není jen závod – je to především svátek, který žije celé Itálie.

Po krátké procházce jsme se postavili přímo k bráně rychlostní prémie. V ruce jsme měli telefon s přímým přenosem – chtěli jsme přesně vědět, kdy jezdci dorazí a koho máme vyhlížet. Ticho městečka přerušoval zvuk helikoptér, které se s každou minutou přibližovaly. A pak to přišlo… týmová auta, policejní motorky, média… helikoptéry nad hlavami! O pár vteřin později se ze zatáčky vynořil únik. Následovali jednotliví jezdci a grupetto. Když jsme se už chystali vrátit k autu, uslyšeli jsme ještě poslední skupinu, kterou přenos nezachytil. Bylo to krásné překvapení a také moment, kdy jsem naživo spatřila svého oblíbeného jezdce – Wouta van Aerta. Na chvíli jsem si úplně vyřvala hlas, radostí z tohoto legendárního setkání. A pak… prach sedl. Místní se rozešli domů sledovat dojezd etapy a my jsme se, obdivujíc italskou krajinu, vraceli zpět do Modeny.

Etapa 12: Modena – Viadana

22. května 2025

O den později Giro dorazilo přímo do města, kde jsme bydleli. Jezdce čekala rovinatá etapa s cílem ve Viadaně. Den jsme začali pěší procházkou na prezentaci týmů na hlavním náměstí v Modeně. Zblízka jsme sledovali jezdce přicházející na pódium i jejich průjezd po italské dlažbě. Po chvíli strávené v davu jsme se přesunuli k trati, abychom si našli dobré místo. Když kolem nás projel peloton, fandili jsme Rafału Majkovi a já očima opět hledala Wouta. A podařilo se.

Po startu následovaly naše oblíbené aktivity – voňavá káva, sladká tečka, procházka městem a krátký odpočinek v apartmánu. Tím to ale neskončilo. Odpoledne jsme sledovali závod v televizi a poté nasedli do aut a vyrazili do Viadany chytit dojezd. Nechyběla ani překvapení – uzavřené příjezdové cesty, objížďky a rychlá rozhodnutí, abychom nepřišli o šanci vidět peloton. Když jsme konečně našli cestu do města, spolu s dalšími fanoušky jsme se zastavili u kruhového objezdu, kterým vedla trať. Byla tam pestrá směs lidí – včetně muže v nákladním autě, který jednoznačně vyhrál soutěž o nejhlasitější fandění.

Když nás jezdci minuli, vydali jsme se pěšky směrem k cíli. Snažili jsme se stihnout dojezd, ale rychlost pelotonu byla neúprosná. Několik minut před cílem jsme se zastavili a v klidu si pustili závěr přenosu. Nad hlavami nám kroužily helikoptéry a před očima se odehrávala skutečná bitva – etapu vyhrál Olav Kooij z týmu Visma | Lease a Bike.

Během dojezdu začalo lehce pršet, ale i tak jsme pokračovali dál. Když jsme dorazili do cílové zóny, velká část fanoušků se už rozcházela. Pod pódiem při dekorování zůstalo jen několik desítek lidí, což nás příjemně překvapilo. Po ceremoniálu jsme si koupili oficiální merch Giro, který svou růžovou barvou vždy vrací myšlenky zpět k těmto okamžikům.

A pokud chcete mít kousek Giro d’Italia i vy nablízku, podívejte se na speciální nabídku Holokolo! Možná právě tato kolekce bude začátkem vaší vlastní cesty do Itálie.

Shrnutí: Giro je víc než závod

Po týdnu stráveném v Itálii si uvědomuji jednu důležitou věc – Giro d’Italia není jen sport. Je to životní styl. Svátek, který spojuje lidi a připomíná, jak krásná je cyklistika. Stovky kilometrů emocí, výrazná růžová barva na každém kroku a momenty, které s námi zůstanou navždy.

I když jsme viděli jen dvě etapy 108. ročníku, pro mě to znamenalo všechno. Byl to začátek krásného dobrodružství, ve kterém bych chtěla pokračovat. Příští rok… znovu Giro? Nebo Tour de France? Máme přece celý život na zážitky. 🚴‍♀️💗