Cyklonotorik

Tagy:
Cyklonotorik>

Srdce se tlačí ven z hrudníku, tep bliká na červenou a spouští alarm, plíce pískají, nohy pálí, pot se leje, sotva přes něj vidím na hodinky - nekompromisně ukazující, že když to vydržím ještě tři minuty, tak překonám osobák na jedné ze stěn, na kterých se snažím dosáhnout lepší čas než naposledy. A dávam to, vydržel jsem! Přichází euforie z námahy a výkonu. Přesně ten efekt, pro který má cenu se namáhat a který si mozek žádá jako tělo potravu. Je jedno, jestli je to asfalt, nebo hlína, hlavně, že je dřina:-) A dobrý pocit z vykonané ‘‘práce’’.

Někdo dokáže celé dny lepit vláčky, celé noci pozorovat oblohu, drtit počítačové hry, nebo i sportovat. Někdo se věnuje svému koníčku vyváženě - sedí přes den v práci, tak se večer potřebuje rozhýbat, anebo když maká celý den fyzicky, raději večer luští křížovky. No je možné, že „ajťák“ večer doma drtí hry a instalatér jde ještě na melouch. Každý jsme jiný, já jsem ale vyvážený typ, proto kompenzuju celodenní sezení večerní pohybovou aktivitou na čerstvém vzduchu.

Moje potřeba pohybu nezná překážek jako je tma, zima, vítr, případně  všechno současně:-) Tak jako někdo potřebuje večer pivko na relax, já potřebuju pohyb. Bez toho se špatně usíná, cítím se nějak nesvůj, když se náhodou jednou až dvakrát za týden stane, že se po práci nevyvětrám a nezapotím. Došlo to až do takového stavu, že se mi někdy, hlavně v zimě, když je všude bláto a plískanice, nechce  jet čtvrtý den za sebou to samé kolečko, ale když vím, jak bych potom nevybouřený trpěl, raději sedám na kolo a jedu. I když mimo sezónu v mrazu radši ne na plný plyn, abych další den seděl zase na biku a ne na plicním. Ale když je nad nulou, dám zabrat i plícím…

Teď, za dlouhého letního svitu je to parádní, i se startem v osm můžu osedlat fulla a dát si hodinku po lese, což je dokonalý balzám na tělo a duši. Krásný reset. Mnozí se diví, proč nechodím na kolo ráno, ale moje odpověď je, že tehdy nepotřebuju reset. Bylo by to samoúčelné, a v mém případě bez energie. Nakopávám se až hodinu po snídani, proto preferuju večerní jízdy, plný síly a potřeby vybít v průběhu dne naakumulované napětí. A to je ten správný pohon.

Pro ty, co se náhodou diví, jak se dá jezdit potmě a v zimě, mám jedinou radu. Po sezóně nepřestat. Postupně si zvykat na šero. Kdo může začít ještě za světla, ani si při kvalitním osvětlení nevšimne, že se setmělo. Jiné je to, když už startujete za tmy, no i na to se dá zvyknout a to až tak, že když jedu po několika  temných výjezdech o víkendu najednou za světla, zdá se mi to až divné:-)

Návyk na zimu je ještě lehčí než na tmu. Postupně se jen prodlužují  a navyšují rukávy a kalhoty a přibývá počet vrstev. Člověk si ani neuvědomí, že už jezdí při minus deseti. Ale co naopak? Taky nevidím velký rozdíl mezi plus 20 a 35. Akorát si stačí vzít víc vody.

Tak šup z nezáživných trenažérů na čerstvý vzduch, tělo se Vám odmění čerstvou myslí i večer, využívajíc ji například na čtení, což je u mě další koníček, a hlavně klidným spánkem.

Věřím, že se nás bude navzájem zdravit co nejvíc například i 20.1. ve 21:49  :-)