Michal Morvay

Tagy:
Michal Morvay>

Úspěšný mladý atlet Michal Morvay je považovaný za následníka Mateje Tótha. Není divu, vždyť  mladý sportovec z Nitry, svěřenec trenéra Matěje Spišiaka, má ve svém mladém věku na kontě už několik titulů. Nás velmi potěšilo, když jsme se dozvěděli, že Michal je také vášnivým cyklistou a když jsme se domluvili na spolupráci, tak jsme ho hned poprosili o rozhovor.

Jak ses dostal k chůzi? Přece jenom je to stále jistým způsobem neobvyklý sport.

V 15 letech jsem končil s fotbalem a protože jsem chodil na základní škole do atletické třídy, kde mě poslali na závody v chůzi a šlo mi to, tak jsem tenhle sport chtěl vyzkoušet. Zavolal jsem trénerovi Spišiakovi, který je dodnes mým trenérem a postupem času jsem tímto sportem začal žít.

 

Množtví času zřejmě strávíš tréninkem a přípravou. Jak to kombinuješ se školou, rodinou, přáteli?

Je to těžké, protože rodina a přátelé se časově musí přizpůsobit mému programu, avšak naštěstí to všichni chápou a podporují mě. No a nejtěžší bylo spojit sport s vysokou školou, protože tréninkový program je náročný a vyladit ho se studiem bylo obtížné. Ale nakonec jsem to zvládl.

 

Jak vnímají tvoje úspěchy rodiče?

Jsou hrdí, že si jdu vlastní cestou a za svými cíly.

 

Tvrdý trénink vyžaduje kvalitní stravu a regeneraci. Jak jsi na tom? Máš speciální jídelníček? Anebo je to klasické „co lednička dá“? Jakým způsobem regeneruješ tělo?

Ano, mám speciální jídelníček, jaký by měl mít každý sportovec. Strava je jeden ze základních pilířů kvalitního výkonu. Regenerace patří taktéž mezi důležité faktory, které ovlivňují výkon. Mezi formy regenerace zahrnuju plavání, DNS cvičení, masáže, strečink, bankování a mnoho jiného.

Nejvíc mi vyhovuje dělená strava, kterou zkouším v posledním roce, hlavně tři měsíce před závody.

 

Které úspěchy považuješ za nejcennější? Pamatuješ si na svůj první velký úspěch?

Nejcennější je pro mě titul Mistra Slovenska na 50 km. Díky časům ze závodů jsem momentálně v rankingu na olympiádu, což mě velmi těší. Svůj první úspěch jsem zaznamenal už po půl roce tréninku na mistrovství světa do 17 roků, kde jsem skončil 16tý ze 48 startujících.

 

Co dělaš, když zrovna netrénuješ a nepřipravuješ se na závody?

Snažím se věnovat svůj čas rodině a kámošům. Rád cestuju, zahraju si tenis, jdu na kolo anebo na turistiku.

 

Provozuješ i jiné sporty jako doplněk k chůzi?

Ano samozřejmě, do kondiční přípravy zařazuju silniční kolo, běh v kopcích a plavání.

 

Je cyklistika víc na uvolnění, anebo jako tréninkový doplněk?

Záleží na tréninkovém období v přípravě, ale prioritně jako tréninkový doplněk.

 

Co tě čeká v nejbližší době? Jaké jsou tvoje profesionální vyhlídky na tento rok?

Několik menších soutěží na Slovensku i mimo Slovensko, ale priorita je 50tka v prosinci, od té doby  se otevírá olympijský ranking a budou se plnit limity.

 

Jak vypadá tvůj typický den?

Po snídani si dám rozcvičku a rozdýchání do břicha před hlavním tréninkem. Potom následuje hlavní chodecká část tréninku. Po něm je na programu strečink anebo nějaká jiná forma regenerace. Následuje kvalitní oběd, například těstoviny s lososem, odpočinek a káva, někdy cyklistika (70-80 km). Po obědě mám druhou tréninkovou fázi – tratě, masáž anebo jinou regenerační proceduru. Potom je večeře a lehký strečink před spaním.

 

Postihl tě už nějaký vážný úraz?

Před dvěma roky zánět šlachy. To je častý úraz u chodců. Ale musím to zaklepat, že kromě toho nic jiného.

 

 

Jaké jsou podle tebe výhody a nevýhody života profesionálního sportovce?

Výhodou je určitě to, že dělám, co mě baví. Poznávám hodně nových lidí, cestuju po celém světě a když se zadaří, tak se dostaví i vytoužený úspěch. Nevýhodou je, že nemám skoro žádný soukromý život a všetko podřizuju sportu.